pátek 27. března 2009
Pro radost
Rozhodla jsem se to tu trochu oživit, takže k dnešnímu dni spouštím projekt „Mazlíčci“. Kdo se již podíval na obrázky v postranní liště, ví, že kocourek s vlkem hledají své jméno i adoptivního páníčka. :oD Takže, jsou milí, hraví, ozvěte se, kdo si s nimi chcete chodit hrát. ;o) Věřím, že tu na ocet nezůstanou, jsou tu přece pro vaši potěchu. Pokud by bylo náhodou zájemců příliš, výhledově se tu může objevit želva nebo pejsek, nebo třeba netopýr. :o)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Nakrmila jsem vlka, ale musím říct, že kočička mi přirostla k srdci daleko víc. Roztomile přede. ^___^
To mě těší, že tu zvířátka nejsou opuštěná. ;) Kocourek umí i skvěle tahat za svou hračku. Aspoň si tu všichni najdou svoje, jak milovníci předoucích šelmiček, tak milovníci chlupatých kamarádů pro skotačení. :)
Patřím k těm druhým.
Kočička mi přišla milá, želvička roztomilá, ale zamilovala jsem se do vlčka. Nádherně vrčí a vyje na měsíc! (i když z toho vytí běhá skoro mráz po zádech) :)
Hekaté
Hekaté, věřím Ti. :D Přesto, když jsem vlčka viděla poprvé, nemohla jsem si ppět a snad už posté nevzpomenout na letní přepadení dvěma vlkodláčky, které mi dodnes dělá radost. A ten jejich přednes...! Nádhera! *jokingly*
Okomentovat