Máš padáka - vyprávění (nejen) o volném pádu

V sobotu 16. května mě čekal tandemový seskok ze 4 km nad zemí. Když jsme přijeli na letiště malým mikrobusem, bylo tam dost lidí. A když naše skupinka složená z šesti Američanů, Toma a mě procházela kolem, nešlo se nepousmát nad tím, jakou pozornost jsme svým příjezdem způsobili. Hodně lidí bylo takovým tím nadšeným publikem, z kterého se dala vycítit myšlenka „Už jsou tu, za chvíli se budeme mít na co dívat!“ A když jsme se navlékli do kombinéz a postrojů a opět vyšli z šatny ven, člověk si díky publiku a kamerám přišel tak trochu jako kosmonaut letící do vesmíru, ne parašutista, co za chvíli dosedne opět na zem. A díky postrojům jako rytíř v podivně pevném brnění. :) Na seskok nás tam samozřejmě bylo víc, někteří letěli ve stejném letadle, jiní v druhém letu po nás. Můj instruktor Robert mi během asi 10 minut, které zbývaly do odletu vysvětlil co a jak se ve vzduchu bude dít, co znamená první poklepání na rameno, co druhé, co udělat, když se řekne slovo „pozice“. A pak už jsme šli vstříc našemu nastartovanému letounu L-410. Letadlo vypadá přibližně takto:


Myslela jsem si, že někde na cestě mezi Prahou a letištěm, v šatně, při nástupu do letadla, při čekání, až budeme v dobré výšce, při kročejích ke dveřím… prostě někde před výskokem najdu nervozitu, nebo třeba přímo strach. Ale asi jsem se tak těšila na nový zážitek, novou zkušenost, naprostý mír a radost ve vzduchu, že se nervozita nestihla dostavit ani ve chvíli, kdy zaznělo slovo pozice a zbývala asi tak sekunda do výskoku z letadla. Skákala jsem jako předposlední, tj. mohla jsem sledovat většinu parašutistů před sebou.

Jediná chvíle, kdy jsem cítila náhlý nápor překvapení a mírného šoku byl okamžik hned po výskoku z letadla. První sekundu dvě jakoby jen… visíte ve vzduchu, zatímco celý svět se kolem vás pohybuje dál, letadlo, mraky hluboko pod vámi… A po uplynutí té malé chvíle začnete padat, neuvěřitelně rychle, letadlo se vzdaluje… První reakce, kterou vám mozek vnutí je hmátnout rukama nad sebe, po něčem pevném, čeho by se tělo mohlo zachytit. Jenže ono tam nic pevného není, v prvním okamžiku vlastně ani nevíte, jakým směrem letíte, zda je letadlo vlevo, vpravo, dole nebo nahoře. :D Po chvíli se ten strmý rychlý pád jakoby vyrovná a i když asi padáte pořád nějak… přibližně stejnou rychlostí, už vás stihlo dohnat myšlení a je čas si volný pád užít. Můžete už volně dýchat, rozhlížet se po kraji, užít si různé otočky a výkruty, chytit se s jiným člověkem za ruku a točit se, přibližovat, vzdalovat. Osahat si vzduch, protože jak letíte rychlostí něco kolem 220-230 km/h, vytváří jakousi zvláštní heboučkou a pocititelnou hmotu. Proletět mrakem je taky skvělé! A když se vám otevře padák a překonáte silné škubnutí, už si jen tak visíte ve vzduchu, povídáte si s instruktorem, užíváte si rozhled a krásu z právě prožitého letu. A když dosednete měkce zpět na zem, máte chuť se otočit a zopakovat si to. :D Ještě je prima dělat s padákem zatáčky, protože vás to vždy při natočení urychlí, při vyrovnání zase zpomalí. Zbylé pocity, kterých nebylo málo, jsou už pro mě příliš nesdělitelné (neznám pro to ta správná slova), takže… buď si to zkuste také, nebo se smiřte s tím, že vše popsat nelze. ;)

A zde malá ukázka z mého letu, než jsme se kameře ztratili v jednom z mraků. :)


Děkuji, Tome, za tohle nezemské narozeninové odpoledne!

A protože jsem veškerou snahu popsat dobře prožité pocity vyčerpala na tomto kousku, ohledně neděle budu už stručnější. V neděli jsme se setkali s jedním pražským umělcem, hrajícím na středověké nástroje. Pozval nás k sobě domů, kde… jsme se ocitli v překrásném osobním muzeu hudebních nástrojů. Mohla jsem si zahrát na niněru, žaltář, krummhorny a spoustu dalších nástrojů, o kterých jsem vlastně dřív ani neslyšela. Byl to tak laskavý večer výměny nástrojů, názorů a vstřícnosti, že se už nyní těším na další posezení u kávy a některého z nástrojů či hudební skupiny, neboť pán má v mnoha ohledech stejný hudební vkus jako já. *nadšená*

A mezitím… se mohu cvičit ve hře na vlastní niněru a žaltář, nástroje, které jsem si v překvapení z onoho zážitky nabitého víkendu přivezla.).

Dodatek nejen pro Srandistku:
Abys mohla lépe ocenit, v jaké výšce se to člověk vlastně nachází těsně po výskoku z letadla, přidávám sem ještě dva snímky, na kterých je lépe vidět, jak vysoko nad mraky i nad zemí se člověk nachází. (A je vskutku pravda, že nad mraky je nebe stále jasné a slunce zářivé, což ale vím už z prvního letu letadlem, do Londýna. :D)



Dodatek pro Hekaté:
Ty víš, proč tu visí i tahle fotka. :-* :D