V sobotu jsem se konečně vydala na výpravu o mnoho mnoho let zpět, alespoň v duchu. ;) Mým cílem byla poněkud moderní O2 aréna v Praze, kde se konalo představení Putování s dinosaury. Kdo viděl mého malého camarasaura Gwyneiru, jistě tuší, že jsem tam šla s radostí a očekáváním, nikoli ve strachu z obřích monster. :D Pustit do arény Gwyn, byla by mezi velikány sotva vidět.
Když jsem se dostala přes prohlídku batohu, který se u vstupu pořadatelům jaksi nezdál (mít sebou z jiné cesty dvě kamery a pití na celý den asi nebylo nic rozumného), čekalo mě hledání místa. Naštěstí jsem tam nebyla sama, takže tímto děkuji své milé přítelkyni a průvodkyni, že jsme mohly bloudit ve dvou. ;) Seděly jsme téměř pod střechou, pohled dolů do arény byl vskutku divukrásný, taková hloubka! Nicméně, většina lidí kolem si to příliš neužívala, nejednou zazněl dotaz, zda má někdo po ruce pytlík, pro jistotu, kdyby se žaludek vzbouřil. Ještě, že sama závratí netrpím.
Úvod představení byl impozantní. Vyzvání diváků, aby si vypnuli své mobilní telefony mělo totiž zcela rozumný důvod, cituji: „Vypněte si své mobilní telefony, tam, kam se vydáme, vám stejně nebudou fungovat, tehdy neexistoval signál.“
O představení mohu říci, že bylo vtipné, strhující, jistě technicky náročné (některé palmy při zavrtávání pod zem kladly o přestávce odpor) a naprosto profesionálně odvedené. *jokingly*
Zde máte pár ukázek, slovy bych stejně nevystihla dojem, který musel nutně mít každý návštěvník přímo na místě. Jsem ráda, že jsem se tam šla podívat, stálo to za to!
Na youtube, bez ohledu, zda byl v pravěku signál, najdete videí v češtině i jiných jazycích opravdu dost.
3 komentáře:
Zdravím Tě, milá Brio,
děkuji za náhled do doby hluboko před námi, vypadá to velmi zajímavě a být přímo na místě muselo znamenat ohromující zážitek.
Delší dobu Tě tu "vyhlížím". Je mi trošku líto, žes putovala v ulicích pražských a neozvala se, nu, zřejmě ještě nenastal správný čas.
Opatruj se a nechť jsou Tvé kročeje prozářené Světlem!
Chybíš mi... Chareas Hanka
I já Tě zdravím, Chareasi,
ano, byl to jedinečný zážitek. Byl tu jen na pár dní, i proto jsem si řekla, že nemohu čekat. Co se týče mého pobytu v Praze, sestával se s příjezdu do Prahy, setkání se s mým doprovodem, společnou cestou na show a společnou cestou zpět na autobusové nádraží. Nikdy nevolávám nikomu, pokud nevím, kolik času bych pro něj v tu dobu měla. Posuď sama, jaký smysl by mělo zavolat „Jsem v Praze, ale na tak krátký čas, že se s Tebou nesejdu?“ Já tohle považuji za věc, kterou nehodlám dělat, pokud bych opravdu nemohla dotyčnému věnovat větší část své pozornosti.
Zmínkou o vyhlížení jsi mi připomněla, jak moc jsem se rozmýšlela, zda sem příspěvek o svých aktivitách vložím nebo ne. Před časem jsem odsud odstranila Vzkazník, především proto, že… se mi nechtělo být momentálně k dispozici, ani k vyhlížení. Nějak se necítím na větší komunikaci s lidmi. Možná je to jen jakási únava, kdo ví.
Měj se slunečně a nestrachuj se o mě. :) Bennie
Milá Brio,
dlužím Ti omluvu - nějak mne nenapadlo, že cestuješ tu dálku jen za představením a hned zpět, omlouvám se, jestli jsem se Tě nějak dotkla. Samozřejmě zvláště pro naše budoucí setkání bude třeba nějaký čas mít - doufám, že nám to bude vůbec umožněno...
A co se týče mých obav, o takové přátele jako Ty je budu mít asi vždycky. Je to zřejmě určitý osobní rys patřící k důležitosti vzácných lidiček v mém životě. Příspěvek je pěkný, Tvou zásluhou alespoň vím, že něco takového tady bylo a jak to trošku vypadalo.
Kdybys cokoliv chtěla, cesty ke mně znáš snad dobře, brány jsou otevřeny.
S úctou Chareas Hanka
(A omlouvám se za tu délku.)
Okomentovat